... být svůj

13. října 2016 v 13:17 | Efča
Právě jsem se vrátila z procházky v lesoparku. Už velmi dlouho se chodím v pracovní pauze projít, aby zadek nerostl moc rychle a kosti nedřevěněly. Je to prastarý lesopark, který patří k malému letohrádku a v tomto areáli sídlí domov pro seniory. Letohrádek udržují i o ten les se pěkně starají, den co den míjím stále stejné tváře, kteří se už na mne usmívají a zdálky se nesměle zdravíme a tak je vždy má půlhodinka maximálně relaxační.

V létě je les nádherně magiský a tak většinou koukám do výšky korun stromů. Ale nyní, když léto odevzdalo vládu podzimu, tak můj pohled kles stejně jako to listí. Nyní šmátrám pohledem po zemi a hledám krásu ve spadaném listí, ale vždy můj nádherný pocit něco zničí... Tak jako každý den chodím kolem stejných lidí, tak procházím i kolem spoustu odpadků, které jsou rozsety naprosto všude kolem. A čím víc o nich vím, tím víc mne to vadí.
 

Kam dál

Reklama